Gothic V

Příběh Gothic – RP V: Awaken (2012)

 

Prolog

Je tomu už měsíc, co se v Khorinisu dosáhlo velkého vítězství. Měsíc od toho, co jsme porazili Beliarovu stvůru Inubise. Od té doby nastala v Khorinisu doba míru. Místodržící Larius, který byl odsunut lordem Hagenem do ústraní, skoupil Coragornovu hospodu a začal se věnovat zásobování města. Každý se radoval z velkého vítězství až na bratrstvo Spáče. Nikdo nevěděl, co se ve věži mágů Ohně stalo, ale muselo to být něco strašného. Když tam domobrana dorazila, našla na zemi spoustu krve a uprostřed ležel Guru Lexon. Zdál se být při životě, ale na nic nereagoval. Bratrstvo marně hledalo vysvětlení, jakoby se z jejich mysli vypařily vzpomínky na tuto hroznou událost. Jejich vůdce Guru Lexon se ani po měsíci neprobouzel z letargie, do které upadl po dokončení rituálu ve věži mágů Ohně. Ještě k tomu ho paladinové nechali zavřít do cely za pakt se skřety, který uzavřel, když je pustil zadní branou.

Ostatní lidé z bratrstva ale tvrdili, že o jeho záměrech neměli sebemenší tušení. Jelikož mezi bratrstvem a paladiny panovala skrytá nevraživost, bylo jim navrženo, že jejich hříchy jim budou odpuštěny, pokud opustí město Khorinis. Tak se také stalo. Bratrstvo si vyhledalo útočiště na nedaleké farmě, která patřila farmáři Akilovi. Ten je s radostí přijal, jelikož potřeboval pomocnou sílu při práci na polích. Navíc byl nadšen, když mu bratrstvo slíbilo podíl na sklizni trávy z bažin. Mezitím se však na skřetím území začali dít zvláštní věci. Navenek nebylo nic vidět, ale většina lidí, co se tam odvážila, se již nevrátila. Tábor banditů byl skřety vypleněn a srovnán se zemí. Těmto věcem však téměř nikdo nevěnoval pozornost, lidé byli opojeni svým vítězstvím nad Inubisem a věřili, že nebezpečí je zažehnáno. V tom se ale šeredně mýlili……

 

Epilog

Soud Guru Lexona započal. Paladinové již shledali zbytečným, kvůli jeho stavu, soud nadále odkládat. Věřili, že se z bezvědomí již neprobere, jelikož ani nejvyšší mág ohně Pyrokar mu nedokázal nijak pomoci. Sám lord Hagen byl přítomný u tohoto soudu, to on měl vyřknout osud nad Guru Lexonem, který sešel z cesty a přijal beliarovu víru. Lord Hagen vydal povel, aby přivedli vězně. Již brzo bude osud vězně zpečetěn, spolčení s beliarem je nejtěžší hřích, jakého se člověk může dopustit. Ale co to, vězeň není k nalezení, stráže se vracejí s prázdnou. Jeho cela je stále zamčená, ale nikdo uvnitř není. Paladinové se již chystají vyslat hlídky a prohledat celé okolí. Když v tu chvíli se a opačné straně nádvoří začalo něco dít. Z průchodu pod mostem se začala valit mlha. Hovor na nádvoří náhle ustal, lidé cítili, že ta mlha nepřináší nic dobrého. První se probral lord Hagen. Začal řvát rozkazy a paladinové okamžitě zaujali obrané pozice před mlhou. Všichni čekali, co z mlhy vyleze. Ozval se ďábelský smích a z mlhy vyběhlo první beliarovo stvoření, napůl vlk napůl člověk a hned za ním celý oddíl skřetů, které následoval sám velitel beliarových armád Spáč, kterého vyvolali jeho pokorní služebníci skřeti minulý ročník. Nabídl jim možnost se k němu přidat a všechny, kdo se k němu nepřidají, smete z povrchu zemského. Lidé se však rozhodli následovat Innose a čelit beliarovu zlu. Spáč se vysmál lidské pošetilosti a proklel jejich farmy. Dlouhou dobu spal a nabíral síly, ale zanedlouho bude zas v plné síle a smete všechny své nepřátele.

Lord Hagen se však nedal nikým zastrašit. Rozhodl se, ochránit lidi Khorinisu a zlikvidovat jakékoli nebezpečí, které by jim hrozilo. Zaútočil na Spáče svým obouručním mečem. Spáč však jeho meč bez obtíží zachytil a rozhodl se předvést na něm ukázku své moci. Pouhým dotykem si Lorda Hagena podmanil a převedl na svoji stranu. Poté ho vyslal v čele útoku svých beliarových následovníků a sám zmizel v mlze. Bitva byla krátká, ale nelítostná. Beliarových monster nebylo mnoho, ale tento útok byl evidentně pouze ukázkou Spáčovy moci. Takovou ukázkou, že lidé Khorinisu přišli o svého vůdce. Lord Hagen, omámen Spáčovou mocí byl zabit lordem Andrem, který mu pomohl ukončit trápení.

Lidé smrt lorda Hagena nesli těžce, ale nedalo se nic dělat. Museli se obrnit vůči smutku a jít dál, alespoň vystrojili lordu Hagenovi krásný pohřeb, zakončený odevzdáním jeho těla moři. Ihned po pohřbu začali mágové Ohně pracovat na způsobu, jak porazit Spáče. Společně s domobranou a paladiny se snažili ve městě udržet pořádek a přitom najít odpovědi, které tak nutně potřebovali. Mágové vody pokračovali v překladu Jharkendarských svitků, které získali před příchodem Spáče. Věřili, že by v nich také mohla být skryta odpověď. Teď když se objevil dávný nepřítel, budou mágové vody potřebovat ochranu více než dříve. Proto se rozhodli opět navázat vztahy se žoldáky a hlavně se svým velitelem, který byl paladiny nedávno omilostněn. Lee tuto nabídku přijal, nejen proto, že mágové vody přislíbili pomoc s jejich prokletou farmou, která téměř nenesla žádnou úrodu, ale v této těžké době musejí lidé držet pohromadě, protože daleko větší nepřítel nyní ohrožuje celý ostrov Khorinis. Lee hned využil svých skrytých map a znalosti území a ihned vyslal žoldáky na skrytá místa, o kterých věděl, že se tam nacházejí zásoby a zbraně, které jim v nelehkém úkolu pomůžou.

Nejhůře ze všech to však neslo Bratrstvo Spáče. Jejich bůh, který je měl ochraňovat, který jim měl pomoci shodit bariéru a v kterého upřímně věřili, jim celou dobu lhal. Hrál si s nimi jako s loutkami, celou dobu sloužili jen pro jeho potěšení. To co jim Spáč zjevoval ve vizích, byla jen lež a klam, kterým obalil celé bratrstvo. Jak je ale možné, že pouhý démon i když mocný dokáže vládnout takovou silnou magií. Spáč totiž nepoužíval pouze Beliarovu magii, ale také magii země. Bratrstvo se tedy rozhodlo, že nyní už nebudou Spáčovými loutkami, ale jeho zkázou. Začali zkoumat původ té prazvláštní magie, kterou Spáč využívá a již brzo narazili na prazvláštní jevy. Už jen to, že Akilova farma se jako jediná vyhnula prokletí a úrodě se na ní stále dařilo. Skřeti zatím oslavovali příchod Spáče, věřili, že je dovede k vítězství a zkáze ostrova. Okamžitě začali prohledávat území a pátrali po artefaktech, po kterých toužil jejich mocný pán. Spáč jim přislíbil obrovskou sílu, pokud seženou to, co potřebuje k rituálům, kde jim předá část své moci.

Mezitím došli mágové ohně díky informacím od Spáčovců k zásadnímu objevu. Už věděli, kde najít potřebné informace ke Spáčovu konci. Ihned vyslali paladiny s domobránce do nedaleké jeskyně, kde se měla ukrývat Kniha pravdy o Spáčových zvěrstvech. Mágové vody také nemarnili čas a ze svitků zjistili starodávné Jharkendarské tajemství kněží o hlídání rovnováhy magie. Aby mohli strážit rovnováhu, musí nejprve každou z magií detailně poznat. Musí jí nechat prostoupit svým tělem a pomocí své magie vstřebat. Jen tak můžou dosáhnout schopností k udržení rovnováhy. První na řadě byla Innosova moc, kterou vyjadřoval Innosův oheň. Ten se nacházel zapečetěný v jeskyni, ke které museli získat přístup. S pomocí žoldáků se vydali hledat způsob, jak se dostat dovnitř. Žoldáci se také snažili získat potřebné věci k očistnému rituálu Onarovy farmy a upevnit si pozici ve městě, což byl nelehký úkol. Bratrstvo Spáče mezitím zjistilo, že cesta k magii země vede skrz přírodu jako takovou. Začali tedy komunikovat s obyvateli lesa a zjistili, že se od nich můžou leccos dozvědět. Narazili na druida, který byl nešťastnou náhodou při pokusech proměněn natrvalo ve zvíře a ten jim přislíbil, že pokud mu pomohou získat jeho dřívější podobu, naučí je o přírodní magii vše, co ví. Museli získat zpět jeho staré věci, o kterých věděli ostatní obyvatelé lesa. Skřeti zatím plnili Spáčovy příkazy, škodili, ničili a bránili své území zuby nehty. Teď když byl s nimi jejich pán, neměli z ničeho strach. Pro lidi na ostrově již nebylo mimo město bezpečno.

Naštěstí domobrana s paladiny zaznamenala úspěch a našli knihu Pravdy, ze které mágové ohně zjistili, že Spáč čerpá svoji sílu ze svých věřících a kněží, kteří jsou mu stále nablízku. K oslabení jeho moci je zapotřebí probodnout srdce jeho nejbližších kněží, což bohužel nejde uskutečnit jakoukoli zbraní, ale pouze zbraní posvátnou, která musela být speciálně posvěcena Innosovou mocí. Tato zbraň byla zakopána v pokladu, který tam uložili Jharkendárští obyvatelé. Po tomhle zjištění se jí mágové ohně s domobranou vydali hledat. Ve městě také začala pomalu docházet natěžená ruda k výrobě zbraní, proto byly vyslány hlídky domobrany k objevení jejího nového naleziště. Při těchto výpravách byl objeven trosečník se zprávou, která byla určena lordu Hagenovi. Dokonce obsahovala královskou pečeť krále Rhobara. V této zprávě nestálo nic dobrého, království na tom není dobře. Skřeti vyhrávají na většině bitevních front, kde můžou a král oddaluje porážku jen díky magii Innosových kněží. V této zprávě prosil paladiny, ať urychlí sběr magické rudy a urychleně připlují na pomoc. Paladinové tedy začali shromažďovat většinu magické rudy, co byla k dispozici ve městě a jeho okolí.

Mezitím mágové vody prošli první velkou zkouškou – Innosovým plamenem, ke kterému našli za pomoci žoldáků klíč. Tato zkouška byla obtížná, ale všichni mágové vody jí prošli ve zdraví a zjistili, že je ta zkušenost posílila nejen na těle ale také na duchu a zesílila jejich schopnost ovládat magii. Žoldáci mezitím naháněli stínovou šelmu, jelikož jejich velitel Lee vyhlásil na její hlavu velkou odměnu. Kromě toho se snažili ve městě obnovit a vytvořit nové kontakty, které jim měli sloužit jako informační síť. Bratrstvo se zatím snažilo najít druidovy zvířecí přátelé a získat od nich informace o druidových věcech. To se jim postupně dařilo a díky tomu získávali pouto s přírodou, které je poznamenalo. Také nezaháleli ve svých obchodech s trávou z bažin. Sehnali si ve městě distributory a tuto drogu vyráběli a prodávali celkem ve velkém počtu. Dokonce i kvalita některých stébel se zlepšila ze stavu nekouřitelná do stavu použitelná. U orků se zatím Spáč rozhodl propůjčit svoji moc prvnímu z věrných kněží. Konal se tedy první rituál, při kterém skřetí šamance vyňal spáč srdce a uložil jej do truhly. Tím z ní udělal svoji nemrtvou služebnici a zvýšil tak její i svoji moc.

Domobránci s mágy ohně zaznamenali opět úspěch a přinesli posvátnou dýku, která je třeba k probodnutí srdcí. Mágové Ohně se ihned pustili do sbírání dalších důležitých surovin potřebných k rituálu posvěcení dýky. V jejich hledání jim pomáhali domobránci s paladiny. Prohledali všelijaké jeskyně, či údolí. A postupně začali shromaždovat potřebné věci k rituálu. Bohužel většina z nich upírala svoji pozornost na cestu poražení Spáče a nevěnovali se problémům v hlavním městě Khorinis. Proto se postupně začaly vyskytovat různé problémy, které vyúsťovaly v nespokojenost občanů ve městě. Pozice paladinů v Khorinisu pomalu slábla a Spáč se stával každou chvíli silnější. Mágové vody se pokoušeli alespoň o malé vítězství nad Spáčovou mocí, pokoušeli se očistit Onarovu farmu od kletby, ale bohužel všechny jejich snahy byly marné. Jejich síla se zvětšila, ale stále nestačila na prolomení Spáčovy magie. Rozhodli se tedy pokračovat v poznávání sil a poznat tu Beliarovu. Začali tedy horečně shánět potřebné ingredience k úspěšnému splnění této zkoušky.

Žoldáci se po neúspěchu očištění Onarovy farmy rozhodli, že dají alespoň skřetům, co proto způsobem jaký znají. Začali je lovit a nahánět, dokonce prý uzavřeli i soutěž o nejvíce skřetích skalpů. Při těchto výpravách nashromažďovali spousty pokladů, které po cestě objevili. Bohužel skřeti posíleni mocí svého pána byli nezdolní, za každého mrtvého nastoupili dva další a žoldáci brzy zjistili, že tímto způsobem se konce nedoberou. Bratrstvo však již bylo připraveno k prohloubení poznatků své nové víry, brzy získají nového učitele, který jim pomůže pochopit přírodní magii. Vydali se tedy do jeskyně, kde prošli zkouškami a přeměnili druida zpět do jeho původní podoby. Pod jeho vedením začali poznávat přírodu způsobem, který jim byl předtím cizí. Postupně se všichni očistili a snažili se o propojení s přírodou různými meditacemi. Toto byl ale obtížný úkol, ke kterému museli získat ještě určitá vědění a zkušenosti. Skřety ale žádné vědění nezajímalo, plenili farmy kvůli jídlu, snažili se přivést mezi obyvatele jen smrt, zkázu a chaos. Rozšiřovali různé zhoubné nákazy, dokonce i s lidskými ženami smilnili a to vše pro svého velkého pána Spáče. Beliarovo zlo začalo pronikat k lidským myslím a postupně je nahlodávalo a obracelo je proti Innosovi. Tak se služebníci Innose rozhodli uspořádat mši, zasvěcenou Innosovi a utvrdit svoje věřící v jediné správné cestě. Tato mše byla volně přístupná pro většinu obyvatel ostrova a brány horní čtvrti se tak na chvíli otevřely téměř každému. Čehož samozřejmě využilo mnoho chytrých zlodějů a darebáků k obohacení vlastních kapes. Spousty obyvatel využili této příležitosti k vrácení duševní rovnováhy na mši a odpustili si navzájem hříchy, kdežto jiní využili příležitost jinak a začali rozšiřovat Beliarovo zlo i v horní čtvrti. Místo toho, aby lidé v těchto náročných časech drželi při sobě, drželi spíše cizí majetek a prášilo se jim za patami. Vztahy v Khorinisu se začali vyostřovat a zmatení obyvatelé věřili kdejakým pomluvám. Innosovi kněží začali používat drsnější metody pro udržení víry, oslepeni nevědomostí začali hledat Beliarovo zlo tam, kde nebylo a lidé se od nich začali pomalu odvracet.

Všichni se ještě před začátkem večera snažili dohnat věci, které nestihli, sehnat pár posledních věcí a dokončit nedokončené události. Mágové vody ještě před těžkými úkoly, které všechny čekali, uspořádali mši, na které bylo již šero a tma. Díky tomu zde mohli demonstrovat svoji rovnováhu tmy jakožto Beliara a světla dopadající od svíček, které hořeli ohněm Innosovým. Na této mši získali celkem dosti věřících, hlavně z rozvrácených řad Innose, ale pro všechny to byl jen poslední odpočinek, před náročnými testy, které je čekali. Všichni věděli, že se budou muset vydat mimo zdi města, kde v nastávající tmě čekali pouze stvůry, které nepřály obyvatelům nic dobrého. Skřeti mezitím vykonali druhý rituál a další kněží z jejich řad odevzdal své srdce Spáčovi a nadšení čekali na večerní chaos.

První se z města vydali Innosovi příznivci v čele s mágy Ohně. Po cestě se k nim dokonce přidalo pár lidí z Bratrstva, kteří chtěli pomoci při zničení Spáče. Museli se vydat do míst, kde dříve stával tábor banditů, ten byl sice nedávno srovnán se zemí, ale na místě, na kterém byl dříve postaven, působila nějaká zvláštní síla. Zřejmě se tam křížili nějaké podzemní energie, které dělali z obyčejného místa místo prosycené neusměrněnou magickou mocí, která se dala vhodně využít. Právě tam potřebovali provést posvěcení Innosovy dýky a tuto neusměrněnou energii do dýky nasměrovat. Jenže Spáč věděl o jejich plánech, po cestě na ně přichystal léčky a nástrahy. Čím blíže byli troskám banditského tábora, tím získávaly útoky Beliarových nestvůr na síle a vytrvalosti. Nakonec museli lidé bojovat o každý krok, který je posunul blíže ke splnění jejich cílů. Na konci této cesty však čekal samotný Spáč, který se vysmál jejich naivnosti a jeho armáda mrtvých zaútočila na přeživší, kteří zbyli.

Ovšem ani mocná Spáčova síla nedokázala vzdorovat odhodlaným Innosovým věřícím, postupně rozprášili všechny Beliarovy potvory a když s tím skončili, zjistili, že Spáč zmizel. Pokračovali tedy v provedení rituálu a mágové ohně posvětili dýku Innosovou mocí. Mezitím však Spáč shromáždil svoje síly a znovu udeřil. Innosovy věřící již na tomto místě nic nedrželo a začali ustupovat směrem zpět do města, kam nakonec dorazili. Ve městě se zatím děly prapodivné věci, kromě frakcí, které se snažili stále dokončit své rozdělané věci, zde kdejaký prorok na ulicích předpovídal konec světa a útok Beliarových nestvůr na město. Beliarovi přívrženci také rozvraceli mysl obyvatel ve městě a tak díky tomu většina lidí došla názoru, že Innos je před Spáčem ochránit nedokáže a místo ochrany od nich zatím dostali převážně buzeraci a nezájem. Situace mezi frakcemi se začala dosti vyostřovat a byla jen otázka času, kdo první hodí kámen a započne lavinu. Tyto události, ale také udrželi většinu lidí ve střehu, jelikož každý se bál, co ze tmy může přijít, každý věděl, že by to nebylo nic dobrého. Co ale každý nevěděl, bylo to, že pozornost Spáče byla nyní upřena jinam. Momentálně zuřil, že si nechal proklouznout Innosovce mezi prsty. Rozhodl se tedy alespoň zatopit Adanosovcům, o kterých věděl, že jsou tak pošetilí, že chtějí poznat jeho moc. Rozhodl se dopřát jim toto potěšení na vlastní kůži a tak tedy Adanosovci vyrazili na svoji zkoušku nevědomí toho, co je čeká.

Spáč byl těmito neúspěchy velice zklamán a jeho hněv zasáhl jeho věrné jako bič. Začal tedy hledat zdroje větší síly, aby se mohl všem pomstít. Jeho pozornost padla na Akilovu farmu, jak je možné, že to místo odolalo jeho magii? Rozhodl se, že získá energii toho místa a tím nezbude lidem žádná jiskřička naděje, která by je mohla zachránit. Prozatím ale nechá obyvatele slavit svoje předčasné vítězství a on sám mezitím zesílí a přijde na způsob, jak odsát energii z Akilovy farmy kde nyní probíhal rituál Bratrstva zasvěcení přírodou. Oni tu energii využívali přímo před ním, rozhodl se z toho poučit a z ústraní je sledoval. Rituál probíhal velice poklidně, Bratrstvo mělo různé prostředky, jak nabudit stav meditace, jejich druid jim promlouval do duše, nabádal je k vnitřnímu klidu a že po jeho dosažení to příroda pozná a vezme je mezi sebe. Postupně každý našel svůj klid a příroda odpověděla. Uprostřed kruhu ohně vzplanul mocný modrý plamen, z lesů začali vybíhat vlci a mazlili se s členy bratrstva. Příroda jim dávala najevo, že je přijala mezi sebe a že odedneška jsou spolu propojeni. Tímto vším však Spáč pohrdal, chtěl moc jenom využívat, žádné kompromisy nepřipadaly v úvahu a tak se rozhodl načerpat sílu a druhý den Akilovu farmu vypálit a energii z obrovského dubu, který stál monumentálně uprostřed Akilovy farmy vysát.

 

Neděle

Nastal další úsvit a město se pomalu začínalo probouzet k životu. Dnešní ráno ale bylo jiné, než většina předchozích. Něco podivného bylo cítit ve vzduchu, něco co nepřinášelo nic dobrého. Správci hradu již od brzkých ranních hodin hnali nemilosrdně své pacholky k úklidu hradu a hradních latrín, na kterých byly cítit podivnější věci, které by dokázaly přivodit zkázu i samotnému Spáčovi. Ale i přes všechna nepříznivá znamení se zdálo, že to bude jen další obyčejné ráno. Paladinové se chystali s magickou rudou, co nashromáždili odjet lodí na pomoc králi Rhobarovi, jen co pomůžou tu na ostrově zažehnat Spáčovo zlo. Z předchozího večera již byly na střet se Spáčem skoro připravení. Jenže zdání může klamat a z obyčejné ráno se brzy změnilo v neobyčejné, již při ranní siestě se začalo dít něco, co nikdo nečekal. Na hlavní nádvoří začali proudit obrovské davy lidí, valili se směrem do horní čtvrti, jak kdyby tam někdo rozdával něco zadarmo. Bohužel tenhle dav chtěl zřejmě víc, než něco zadarmo, asi chtěl všechno, jelikož zabíjeli každého, kdo jim stál v cestě. Obrovský dav lidí nebral konce, stále další a další přicházeli branou na hlavní nádvoří. Byla to široká sorta všech lidí z různých frakcí, v čele jste zahlédli mágy vody se svobodnými občany, za nimi se v závěsu valili žoldáci s Bratrstvem přírody, které si to zřejmě spletlo s demonstrací, za ekologické hnutí a v neposlední řadě se tam objevili dokonce i skřeti. Beliarovi věrní přívrženci skřeti využili této příležitosti, aby se zbavili své největší hrozby a to Innosových služebníků. Všichni měli v očích jen smrt a zkázu, jejich mysl zatemnil Beliar a tak se hnali na své nedávné spojence jako lavina. Paladinové, kteří bránili horní čtvrť, však byly dobře disciplinovaní a ihned zaujali obrané pozice, o jejich štíty se lavina lidí roztříštila jak o stěny kamenné hradby a tak začal velice krutý a úmorný boj.

Vchody do horní čtvrti byly pouze dva, a oba byly velice dobře hlídány, takže útočníkům se nedařilo proniknout dovnitř. Kouzla a šípy létaly vzduchem, řev poraněných a chroptění umírajících zaplnilo bojiště, ale boj neustával. Takovýto boj snad nikdo v Khorinisu nepamatoval. Takto daleko se ještě nikdo neprobil, a přesto to vypadalo, že útočníci se dál již nedostanou. Paladinové drželi své pozice do posledního muže, na jejich straně byl Innos, který je chránil, avšak nakonec díky převaze magické síly na druhé straně útočníci prorazili jednu z bran a začali rabovat a ničit vše, co jim přišlo pod ruku. Členové rady byli popraveni, sám velký mág ohně Pyrokar byl zavražděn ve své věži úkladnými vrahy, kteří leželi doutnající vedle něho a paladinové již padli v boji do posledního muže. Přeživší mágové ohně byli z města vyhnáni a lidé oslavovali své vítězství a těšili se na dobu míru a hojnosti bez paladinů.

Bohužel většina z nich v tomto davovém šílenství zapomněla na skutečnou hrozbu, kterou nebyli paladinové ale Spáč. Ten se momentálně těšil z lidské hlouposti, jak snadno se dají lidé ovlivnit zasetím sváru a jak až to může skončit. Lidská pošetilost nezná hranic. Skřeti se po bitvě ihned vrátili zpátky, aby mohli naplnit jeho temné plány.

Tak začali lidé pomalu opravovat poničené město a čím dál více si uvědomovat, že bez paladinů se musí Spáčovi postavit sami. Jak z nich pomalu opadalo Beliarovo šílenství začali si postupně dávat kousky skládačky dohromady. To paladinové a mágové ohně se soustředili na způsob, jak porazit Spáče a smrt paladinů možná nebyla nejlepší volba. Nu což, co se stalo, se nedalo vrátit zpět, tak se alespoň rozhodli pokusit se oživit vrchního mága Pyrokara, aby jim pomohl s boji se Spáčem. Ten se jim však vysmál a teleportoval se pryč z ostrova. Tak lidé hledali pomoc u vyhnaných mágů ohně a u Miltena. Ti všechnu vinu za to, co se přihodilo, přičítali Spáčovy a proto se rozhodli v plánu na jeho zničení neustat a pomoci ostatním lidem i když si to vůbec nezaslouží. Mezitím v Khorinisu panoval poměrně chaos, ve městě se musí ustanovit nové zákony a pravidla, to však bude ještě chvíli trvat a nyní nebylo mnoho času, aby se tomu lidé mohli věnovat, jelikož po smrti paladinů začali hrad napadat houfy nemrtvých, kteří vycítili, že Innosova moc je zde oslabena. Lidem nezbylo nic jiného, než aby útoky odráželi sami.

Mágové vody se rozhodli neustat ve svém plánu a vyzkoušet svoji moc a očistit konečně Onarovu farmu od Spáčova prokletí. To se jim konečně podařilo a na farmě, po řádném pohnojení zajištěném stínovou šelmou, začali opět růst plodiny jako dříve. Mágové ohně a bratrstvo zatím přišli na způsob, jak na chvíli oslabit tak mocnou bytost jako je Spáč. Pomocí starodávné magické formule, která uvolňovala moc daného boha. Tyto formule však musely být poskládány za sebe ve správném pořadí, jelikož každý démon má trochu jiné slabosti. Toto pořadí se tedy muselo zjistit až při činu na místě. Mezitím však Spáč neváhal a když viděl, jak jsou lidé rozpolcení, využil příležitosti a posledním třetím rituálem zavřel srdce jeho věrného kněží do truhly a vydal se zabrat Akilovu farmu. Obklopen hordou nemrtvých, skřetů a svých kněží vyraboval Akilovu farmu a začal vysávat energii z obrovského dubu uprostřed. Jakmile jí pohltí, bude tak mocný, že už ho nikdo na ostrově nedokáže zarazit.

Nebylo již na co čekat. Lidé věděli, že teď se rozhodne o jejich osudu. Bez paladinů bude boj se Spáčem obtížnější, ale nic jiného jim nezbývá. Musí zastavit to zlo, než se rozšíří mimo ostrov. Tak se tedy všichni vydali na Akilovu farmu, vyzbrojeni posvěcenou dýkou na probodnutí srdcí Spáčových kněží a s formulí, která by ho při správném použít měla na chvíli oslabit, aby je nezničil svou obrovskou mocí. Akilova farma však byla ze všech stran obklopena skřety a nemrtvými. Ten pohled byl strašlivý, bylo jich tolik, že se nedali ani spočítat a uprostřed toho všeho stál Spáč. Kolem něho byly dokola kolem stromu rozmístěny zamčené bedny se srdci Spáčových kněží. To byl jejich cíl, ta musí být probodnuta. Lidé se tedy zformovali a vyrazili do boje o svoji budoucnost. Zbraně protivníků se srazili a bitva začala, bohužel za každého padlého nemrtvého Spáč oživil dva další, tak tedy mágové museli začít s oslabením Spáče. Po nějaké době přišli na správnou kombinaci formulí a Spáč zařval, jeho moc byla oslabena, to přece není možné. Spáčovi pokaždé trvalo trochu déle, než prorazil kouzlo lidí, které ho oslabovalo. Ale lidští mágové nenechávali nic náhodě, ačkoli stačilo jednou za čas obnovit kouzlo, které Spáče oslabovalo, sázeli to do něj jak brambory do pole. Tak se občas stalo, že se kouzla překryla a sami sebe vyrušila, ale většinu času to přeci jen zabírala.

Bohužel lidští bojovníci již takový úspěch neměli, bez paladinské pomoci bylo velice obtížné probít se hordami protivníků a boj se přeléval nahoru a dolu, chvílemi protivníky zatlačili až k farmě a chvílemi byli zatlačení oni sami až k hradu. Takto boj trval velice dlouho, v jednu chvíli se dokonce ztratila dýka posvěcená Innosovou mocí a vše se zdálo být ztraceno. Nakonec však lidé sebrali všechnu sílu, co jim zbyla, nalezli posvěcenou dýku a zaútočili na Akilovu farmu z druhé strany. Takto rozdělené bitevní pole již bylo daleko těžší chránit a po chvíli se útočníkům podařilo ukořistit první truhlu a probodnout srdce, které bylo v ní. Spáč opět zařval, jelikož cítil, jak přišel o část své moci. Boj stále pokračoval, nyní jako by se útočníkům do žil dostala nová síla. Doráželi na obránce, kteří jim ale nedali nic zadarmo a až v posledním zoufalém útoku, kdy už útočníků moc nezbývalo, prorazili řady a zmocnili se posledních dvou beden. Rychle je otevřeli a probodli zbývající srdce. V tu chvíli se všichni nemrtví naráz zastavili. Spáč cítil, jak z něj pomaličku prchá jeho nabytá síla. Jak již nedokáže udržet své nemrtvé při životě a ti jeden po druhém padali na zem jako bezduché prázdné schránky. Řval, klel a sliboval nejhorší pomstu, pořád ještě nevěřil, že ho ta chamraď dokázala porazit. Jeho duch opouštěl tento svět, ale on věděl, že existují cesty, které jsou temnější než tma, a které propojují tento svět s místem, kam odchází. Naposledy se zasmál, ještě o mně uslyšíte. „Přijďte!!!“ Zařval a zmizel. Skřeti, kteří jako jediní z jeho přisluhovačů zůstali naživu, když toto vše viděli, rozzuřili se a začali hnát poslední zbytky útočníků zpět do města, ale dovnitř se již neopovážili, teď již ne když tu nemají svého pána, který nad nimi bdí a drží ochrannou ruku. Proto se stáhli zpět do svého tábora, kde čekali na události, o kterých cítili, že přijdou.

Lidé se začali radovat, i když v to už nikdo nevěřil, přeci jen toto nebezpečí ustáli. Bohužel je teď čeká více práce než kdy dříve. Dopustili se věcí, kterých litují a budou litovat, ale čas není hrst listí ve větru a obrátit se nedá. Proto se rozhodli zapomenout na pochybnou minulost a začít od píky. Je načase, aby se ve městě konečně rozmohlo právo a pořádek podle měřítek obyčejných lidí. Město je po bojích dosti poničené a kromě lidských srdcí se musí opravit i hradby, farmy a další stavby, které jsou nutné k životu. Teď když je Spáč pryč nastane snad chvíle klidu, kdy si lidé budou moci odpočinout a nabrat nové síly. Otázkou je jen to, jak dlouho tento podivně vybojovaný klid vydrží. Většina lidí doufá, že velice dlouho, nu to se ostatně dovíme na dalších ročnících Gothic larpu.