Příběh

Gothic RP X: Soumrak bohů – Prolog

Poslední člen výpravy do Jharkendaru prošel portálem, nevěřil jsem, že to dokážeme. Zabralo to spoustu úsilí, ale nakonec se do Jharkendaru podařilo vyslat výpravu vedenou skřetím vojevůdcem Kanem. Hlavní úkol výpravy je najít mimozemský artefakt, který dokáže zrušit vliv vybraných bohů a rozhodnout tak vleklou válku mezi Innosem a Beliarem jednou provždy. Výpravy se zúčastnil dokonce i Xardas, tak na těch povídačkách asi něco bude.

Portál do Jharkendaru se uzavřel, nastalo hrobové ticho. “Kde to jsem” ozvalo se. “Jste ve světě živých pane, chodíte opět mezi námi” odpověděl skřetí šaman. Otočil jsem se po zvuku hlasů. Všichni kromě mě klečeli. Uprostřed klečela postava v kutně, zahalená temnotou. Již na první pohled mi bylo jasné, že to není pouhý smrtelník. Náhle se postava zvedla a otočila ke mně. Pod kutnou však nebyl vidět žádný obličej, pouze neproniknutelná temnota. “Ty, proč neklečíš před nejvyšším velitelem Belierových armád”. Okamžitě mi došla druhá část plánu při zprovozňování Jharkendarského portálu.

Tak se to podařilo, Spáč znovu povstal, nyní nebudou mít rebelové šanci a Beliarova výhra je už jen otázkou času. “Omlouvám se pane, jsem jen obyčejný budižkničemu, pěstující trávu z bažin” padl jsem na kolena a zabořil hlavu do země jak nejvíce to šlo.”Hashashinská špína, je ubohé sledovat, jak kdysi hrdí bojovníci klesli na takovouhle úroveň. S tím se bude muset něco udělat.” Pravil Spáč, dlouze se rozhlédl po všech přítomných a pokračoval: ”Doufám, že jste takto nevyměkli všichni, teď mě následujte do města Khorinis”. Otočil se a nedbaje na ostatní vyrazil zpět k městu. Zhroutil jsem se na zem lapaje po dechu. Cítil jsem se jako znovuzrozený. Nevím kolik uběhlo času, ale když jsem zvedl hlavu, zjistil jsem, že jsem skoro sám. Nade mnou stál můj velitel a pohledem hodnotil jestli jsem schopný jít dál. V tom se však začala země otřásat. Když jsem se otočil, zjistil jsem, že portál do jharkendaru se znovu aktivoval.

Chvíli se nic nedělo, myslel jsem, že se vrací někdo z jharkednarské výpravy, když v tom se z portálu ozval strašlivý nelidský skřek. Jakoby mi ztuhla všechna krev v žilách, kolem mě se znatelně ochladilo a na rostlinách začala vznikat námraza. Tohle už jsem zažil, při včerejším nočním rituálu. Otočil jsem se na mého velitele, který stále ztuhle civěl na aktivovaný portál. “Utíkejte! Rychle! To jsou přízraky!!!” Rozběhl jsem se směrem ke vzdalujícímu zástupu Beliarovců. Z portálu se mezitím vyvalila mlha a začaly vycházet první přízraky, uslyšel jsem zoufalý řev mého velitele, když ho přízraky rvaly na kusy. Dovolil jsem si letmé ohlédnutí. Velitel ležel na zemi obklopen přízraky, portál byl stále aktivovaný, kolem se valila mlha a vycházely z ní nekončící houfy těch bestií. Část z našich se otočila připravena čelit přívalu příznaků, ale věděl jsem, že dlouho nevydrží a vytrvale jsem utíkal dále za hlavní skupinou.

Po chvíli jsem dohnal hlavní skupinu a hned zaslechl zvuky boje. Na křižovatce před farmou se asi také bojuje. Přidal jsem do kroku. Zřejmě jsme však dorazili pozdě, armáda rebelů využila situace odchodu výpravy do Jharkendaru a zaútočila na Akilovu farmu, kterou dobyla. Nyní se rebelům podařilo dobýt také farmu hashashinů, kde se opevnili. Zbytky armády Beliarovců, kteří nešli s výpravou, stále bránili cestu do města. Tlačili na ně však zrádci z vlastních řad, kterým se podařilo beliarovce překvapit.

“Zničte je” rozkázal Spáč a zamířil směrem k našim padlým. S řevem jsme se vrhli na rebelskou armádu. Na přízraky, kteří jsou nám v patách jsem úplně zapomněl. Ačkoliv rebelové byli v početní převaze, zuřivosti Beliarovců vyrovnala váhy na obou stranách. V tu chvíli jsem zaslechl smích, otočil jsem se po zdroji a spatřil Spáče, kolem něj se zvedali naši padlí bojovníci a vrhli se opět do boje. Rovnováha bitvy se převážila v náš prospěch. Pustil jsem se do boje s novou vervou. Je to jen otázka času než rebely rozdrtíme. Zaslechl jsem křik. Z kopce za námi sbíhal pozůstatek zadního voje armády, který se pokoušel přízraky zadržet. Zbaveni příčetnosti jen řvali a ukazovali směrem k lesu odkud vyběhli.

V tu chvíli se z lesa vyvalila hustá mlha. Opět mi ztuha krev v žilách a jejich příšerný řev mi rezonoval kostmi. Bitva se zastavila, všichni sledovali jak z lesa vychází nekončící zástup přízraků. To bude náš konec, tohle se nikdy nemělo stát. Pár bojovníků to nevydrželo, odhazovali zbraně a utíkali do pomyslného bezpečí. Přízraky se zastavili na kraji lesa. Připravil jsem se k poslednímu boji, tady už není kam utéct, osud světa visí na vlásku a já jsem nyní připraven za svého pána Beliara s radostí položit život. Ohlédl jsem se po ostatních. Ve tvářích spolubojovníků se zračilo stejné odhodlání jako v té mojí. Ačkoliv vše vypadá ztraceno, věděl jsem, že budeme bojovat do posledních sil. Napětí stoupalo, když v tom se přízraky daly do pohybu. Čekal jsem na rozkazy a pohledem vyhledal Spáče, překvapilo mě, že se jako jediný usmívá…..


Gothic larp 2018 – Soumrak bohů – Epilog

Elex byl aktivován!!! Mohutně zahřmělo a z Elexu se vyvalil neprostupný dým, který zahalil oblohu a proměnil den v noc. Jakoby ze světa zmizela všechna barva a emoce. Vše se ponořilo do nepřirozené tmy, jelikož paprsky slunce nedokázaly proniknout dýmem na obloze. Uprostřed té tmy jasně zářil Elex a klíče, které v něm byly zasazené. Klíče Beliara, Innose a Přírody. Barevná záře z klíčů se mísila se září Elexu a vytvářela tak na stěnách krystalu podivné měnící se vzory.

Většina přítomných byla ztracena ve svých myšlenkách a rekapitulovala si události posledních dní. Ačkoliv se Beliarově armádě po velmi náročné výpravě do Jharkendaru podařilo získat samotný artefakt, nedokázala ho již ubránit. Hned po návratu z výpravy začaly frakce v Beliarově armádě vytvářet své vlastní plány s artefaktem a nedůvěra mezi Beliarovci se tak ještě prohloubila. Rebelové situaci využili a podporovali nesváry mezi Beliarovou armádou. To vyústilo druhý den ráno, kdy byli vyvražděni Stínoví mágové v čele s Xardasem. Útok byl rychlý a překvapivý, ale několika jednotlivcům se masakr nakonec podařilo přežít. Nejednotná Beliarova armáda zmítaná vnitřními boji nebyla rovnocenným soupeřem pro spojenou rebelskou armádu. Jejímu koordinovanému útoku se Beliarovci nedokázali ubránit a podlehli při obraně města. Spáč i Kan byli zabiti a zbylí Beliarovci nakonec složili zbraně.  Přeživší z Beliarovy armády se v rámci zachování svého života a ukončení věčných bojů rozhodli odvrhnout Beliara. Díky tomu rebelové ušetřili jejich životy, ale většina nemohla zapomenout na hrůzné činy Beliarovců, které v minulosti spáchali a nikdo netušil, jak se situace bude vyvíjet dál. Našli se ale i tací v Beliarově armádě, kteří si raději vzali rovnou život, než aby zradili svého pána. Po dlouhých debatách, se však většina shodla na tom, že nekončící válka je převážně záležitostí bohů a nepřestane, dokud nebudou bohové podporující válku zničeni. Proto bylo rozhodnuto, že bohové už nebudou určovat směr života lidí, či skřetů a konečně všichni poznají svobodu.


Nyní přeživší obyvatelé cítili ve svém nitru pouze podivné prázdno. Stáli vedle sebe a pozorovali aktivovaný krystal, který měl změnit jejich životy. Každý pocítil, když zmučené duše a přízraky konečně prošli branou dál a nalezly tak svůj klid. Všechny zbývající trhliny v oponě se zacelily a samotná opona i svět stínů se vrátili ke své přirozené funkci. To vše se stalo díky zelenému klíči přírody dodanému Bratrstvem, který dokázal přesměrovat velké množství energie z hvozdu přímo do světa stínů a tím udržet otevřenou bránu pro duše a přízraky, kteří tak mohly přejít v míru dál.

Elex se ještě více rozzářil a jeho záře prorazila okolní temnotu a přebila i záři jednotlivých klíčů. V jednu chvíli byla záře už tak oslnivá, že si všichni přítomní museli zakrýt zrak, neboť nikdo nevydržel pohled na aktivovaný artefakt. Opět mohutně zahřmělo a záře Elexu postupně pohasla. Na krystal dopadly první paprsky slunce, které prorazily rozptylujícími se mraky a ohlásily tak příchod nové éry. Všem však bylo jasné, že vliv Innose a Beliara na tento svět byl přerušen a že už se nikdy nevrátí. Přeživší zástupci těchto bohů cítili, jak je opustila magická moc a postupně i jejich víra. V tu chvíli se však v davu objevila nová záře. Bílá záře jež vystupovala z postavy, která kráčela davem směrem k Elexu. Postava si při chůzi pomáhala holí a dav se před ní v tichosti rozestupoval. Oděna byla v bílé róbě a zpod kapuce jí krom záře vystupovaly dlouhé šedé vousy sahající až na břicho. Pomalu došla k Elexu a otočila se k davu. Díky záři nebylo možné zahlédnout její tvář. “Nečekal jsem, že se této chvíle někdy dočkám”: Ozval se všem v hlavě podivný, ale příjemný hlas. Všichni ten hlas slyšeli, ale zároveň si uvědomovali, že od Poutníka stojícího u Elexu, žádný zvuk nevychází.

“Moudrá byla nakonec vaše volba”. Pokračoval hlas. “Od začátku jste ušli dlouhou cestu a nyní před vámi stojí nová šance. Šance na svobodný život nezatížený bohy a jejich věčnými vrtochy. Dejte si však pozor, jistě brzy přijdete na to, že bohové, které znáte, příliš věcí nevytvořili a převážně vždy využívali jen to, co už bylo a je uvnitř každého z Vás. Všichni lidé mají v srdci světlo i temnotu a vždy mezi vámi budou tací, kteří mezi tím nedokáží udržet, či nalézt rovnováhu. Dříve, či později se přikloní na jednu stranu, čímž začnou potlačovat stranu druhou. Vězte však, že světlo nikdy nemůže existovat bez tmy, stejně jako život bez smrti. Rovnováha je jedinou správnou cestou. Dosažení jí však není vždy jednoduché a vyžaduje to čas. Věnuji Vám tedy poslední radu, dar a trochu času, než odejdu také dále a zruším i svůj vliv na tento svět, jelikož ho už nebudete potřebovat. Vše bude ve vašich rukách a myslích, jen tak dosáhnete skutečné svobody. Proto budou v následujících dnech pouště ve Varantu zúrodněny. Tam, kde dříve nebylo nic než duny písku, vyrostou stromy, louky a květiny. Tam, kde byly dříve oázy, budou jezera a řeky plné ryb. Do kraje se vrátí zvěř a vše ožije novou hudbou života. Tento dar plně pochopíte ve chvíli, kdy ho budete potřebovat. Než dosáhnete rovnováhy, musíte ujít ještě dlouhý kus cesty, nelze všeho docílit hned a následky vašich činů Vás budou ještě chvíli pronásledovat. Důležitá je však tato chvíle a cesta, po které se vydáte nyní. Záleží jen na vás, jak s možná poslední šancí naložíte, přeji vám na vaší cestě hodně štěstí a rozumu!!!….” S tím záře, Elex i postava zmizely a zůstal jen krásný slunečný den, plný euforie a příslibů lepších zítřků.

V následujících dnech lidé postupně pochopili Adanosova slova. Jelikož slunce stále svítí a měsíc večer opět vyšel, došla většina lidí k závěru, že bohové opravdu nevytvořili úplně všechno, jak bylo popsáno v pověstech. Naopak většinu věcí zřejmě jen zneužívali, jako kdysi Spáč přírodu. Možná, že existovali starší bohové, kteří byli nahrazeni nynějšími, stejně jako to plánoval uskutečnit Xardas. Po tomto zjištění lidé hlouběji pochopili Adanosův záměr a vydali se mu tak vstříc. Přestali se spoléhat na bohy a vzali věci postupně do svých rukou.


Všechny přeživší frakce se shodli na důležitosti osvobození Myrtany od chaosu. Bylo postaveno mnoho lodí a spojená armáda rebelů s Beliarovci se vydala ke břehům Myrtany. V Khorinisu byla zanechána jen menší část původních obyvatel a pár mágů Vody, kteří měli za úkol postarat se o obnovení města. Když spojená armáda dorazila do Myrtany zjistila, že Beliarova armáda se bez vlivu Beliara rozpadla. Skřeti se rozprchli a vytvořili menší kmeny, které se většinou postupně stáhly do Nordmaru. Mnoho ortodoxních Hashashinů si bez vlivu svého pána vzalo život a zbytek uprchl do Varantu, kde však podle zpráv započaly obrovské deště a dochází k lokálním záplavám. Zbylí lidé v Myrtaně byli povětšinou zmateni, nikdo moc netušil, co se vlastně stalo a proč se Beliarova armáda z ničeho nic rozpadla. Snažili se tedy vrátit ke svým starým životům, ale po všech těch hrůzách už to nebylo možné.  

Spojená armáda frakcí z Khorinisu postupně procházela územím Myrtany a navracela tak zemi ztracenou rovnováhu. Odbojné kmeny skřetů byly vyhnány do Nordmaru a naopak kmeny, které se hlásily k přírodě, byly přijaty do spojené armády. Lidem byla navrácena naděje a vidina lepších zítřků, neboť pochopili, co se stalo. Postupem času, když byla osvobozena celá Myrtana, deště ve Varantu ustaly. Armáda se tedy vydala do Varantu, kde spatřila přesně to, co Adanos sliboval. Místo pouště se všude rozkládala úrodná země, která jen vybízela k osídlení. Stará Hashashinská města byla postupně zničena dešti a potopami . Hashashini, kteří z měst před potopou uprchli, vytvořili velkou kolonii na vysoké hoře, odkud sledovali přeměnu krajiny. Při příchodu spojené armády nekladli žádný odpor a byli do ní nakonec začleněni.

Už v té době ve spojené armádě začaly bujet rozbroje. Lidé nezapomínali na staré křivdy a postupně vyplouvala na povrch jejich různorodost a rozdílný přístup k životu. S příchodem velkého množství Hashashinů se situace začala ještě více zhoršovat a hrozil návrat ke starým způsobům a válce. V tu chvíli však lidé pochopili Adanosův dar a důvod zúrodnění půdy Varantu. Nebyli ještě připraveni na celkovou jednotu a jak říkal Adanos, chce to ještě čas, než se dokáže taková rovnováha vybudovat. Proto se frakce Hashashinů, Zatracených, Temných mágů, pár skřetích žoldáků a dalších bývalých Beliarovců smýšlejících více přímočařejším způsobem, po rozbrojích od armády odtrhly. Dohodly se, že si na území Varantu založí vlastní říši, kde budou v klidu žít a časem se uvidí, zda mohou být křivdy zapomenuty a přijde doba, kdy se budou moci všichni sjednotit. Poté bude možné žít v míru a nalézt celkovou rovnováhu. Ostatní frakce v čele s Adanosovci, Innosovci, Bratrstvem a Rudým okem začaly s obnovou Myrtany.

Hlavní město Varantské říše bylo postaveno kolem hory, na které Hashashini přečkali proměnu Varantu. Postupně se jednotlivé frakce v říši rozpustily a splynuly v ucelenou společnost. To samé se stalo v Myrtanské říši, která byla postupně obnovena. Její hlavní město bylo vybudováno na ostrově Khorinis, jako symbol který připomínal začátek nového věku. Věku bez bohů, kde vše mají v rukou lidé a mohou si vládnout sami. V Nordmaru se časem vytvořila také funkční společnost. Kmeny se postupně sjednotily, ale pro tentokrát ne kvůli boji, jak tomu bývalo vždy dříve, ale kvůli společnému jednodušímu životu. Začaly farmařit, budovat a postupem času se jejich společnost stávala ucelenější. Občas se však stále našly skupiny a kmeny barbarských skřetů, které neustále útočily na hranice obou dalších říší.

Pod vedením bývalých mágů byla na Khorinisu založena první univerzita, kde bylo shromažďováno všechno staré vědění. Také na univerzitě vznikly nové vědní obory a lidé začali postupně přicházet s novým pohledem na svět kolem sebe, když už ho nezastiňovala magie. Toto myšlení se postupně rozšířilo po obou říších Myrtany i Varantu a univerzity byly zakládány téměř v každém městě. Tou dobou se udála poslední věc, kterou Adanos sliboval. Když byly založeny obě velké říše, situace v Nordmaru se trochu uklidnila a život se začal rozbíhat, vliv Adanose ze dne na den také zmizel. Necítili to však jen mágové Vody, ale každý živý tvor cítil, že ten poslední vliv, který udržoval ve světě větší část magie odešel s ním.


Všechna magie však svět neopustila. Pořád zbyl svět stínů a moc přírody, která protékala zemí a kolovala ve všech živých organismech. Tato moc se ale změnila. Lidé už nebyli schopni, čerpat její energii tak jako dřív a přetvářet jí do kouzel a magie. Dokázali však při hluboké meditaci stále nalézt pouto s touto energií a lehkými zásahy energii na různých místech posílit, či přesunout k jinému využití. Tak se mnoho lidí z Bratrstva stalo uznávanými léčiteli, alchymisty a ochránci přírody, o kterou se starali, aby i ona našla v novém světě svoje místo. Mnoho hrobníků tak díky alchymistům dokázalo stále udržovat kontakt se světem stínů, ačkoliv komunikace s ním již byla mnohem obtížnější a stejně jako Bratrstvo ho dokázali ovlivňovat již jen minimálně. To ale stačilo k udržení koloběhu, řádu a rovnováhy. Neboť tuto moc již nenarušovala žádná jiná síla a přirozený řád věcí tak mohl samovolně pokračovat.

Tak život plynul dál svým směrem a obě říše začaly prosperovat. Na dlouhá staletí panoval mezi oběma říšemi zasloužený mír. Tento mír však nevydržel věčně. Po staletí byly objevovány velké vynálezy, až jednou opět povstaly válečné stroje a ničení začalo nanovo. Období války se střídalo s obdobím míru a lidé, či skřeti se stále nedokázali poučit. Pokaždé si z toho však odnesli další zkušenost a postupem stále více a více jedinců dokázalo nalézt ve svém nitru dlouho hledanou rovnováhu. Našli jí však nakonec všichni? Podařilo se všem překonat věčné neshody a sjednotit se? Nebo u nich nastala klasická situace, kdy dvě velmoci navštívila SG1 před tím, než se všichni zničili pomocí atomovek? Věřte nebo ne, nakonec všichni rovnováhu nalezli, ale byla to ještě velmi dlouhá cesta, kterou museli ujít. Možná k výsledné rovnováze dopomohl i fakt, že po pár tisících letech na planetu dopadla další, tentokrát mnohem větší část Elexu….