Smrt

Varianta pro ty, co nechtějí/neumějí číst

Když chcípneš, nasaď si masku a najdi hrobníka, von ti zbytek řekne. Hrobník bejvá na hřbitově. Když ho nenajdeš cestou tam, počkej tam na něj!

Svět duší

Každý hráč se po smrti dostává jako duše do světa za oponou. Tento svět je svět mrtvých duší, hra pro vás nekončí akorát se momentálně nacházíte odděleni od reality ve světě duší, který má svá pravidla a herní využití. Živí hráči většinou duše nevidí, pouze pár z nich se podařilo toto umění zvládnout. Jedni z nich jsou Hrobníci. Existují různé cesty propojení mezi světem za oponou a světem živých, světy se dají z každé strany ovlivňovat a je jen na vás k čemu všemu se dostanete. V základu jako duše nemůžete nijak ovlivňovat svět živých, stejně tak je tomu i opačně.  

Při registraci dostane každý Masku ducha. Pokud je doražen, počká, než si ho okolí přestane všímat, nasadí si masku. Poté se odebere hledat některého hrobníka. Ten mu poté sdělí, co má dělat dál (pokud okolí hraje s Vaší mrtvolou, zcela logicky se nezvedáte uprostřed děje). Hrobníci sídlí na hřbitově. Pokud je nenajdete cestou tam, počkejte na ně. Hráč se nemůže vrátit do hry bez předchozího setkání s hrobníkem! 

 

Smrtka

Každý hráč dostane na začátku při registraci malinkou dřevěnou destičku (Smrtku), kterou si podepíše. Tato destička je čistě neherní a znázorňuje vaší duši. Tím pádem s ní nelze normálními způsoby obchodovat. Pokud během hry bude vaše postava zabita (doražena), budete povinni odebrat se na hřbitov i se smrtkou.

Smrtku neodevzdáváte nikomu jinému než hrobníkovi. Značí převedení vaší duše na druhou stranu. Stejně tak nemůžete sebrat smrtku zabitému hráči, to může pouze hrobník při rituálu převodu duše. Jediná vy-jímka platí u bestiáře. U bestií můžete sbírat jejich smrtky, slouží totiž jako důkaz o zabití bestie.

 

Život po smrti

Johnovými zády projela čepel. Nikdy by nečekal, že to přijde z rukou jeho blízkého přítele. Podlomila se mu kolena. Jak to mohl udělat? Kvůli takové drobnosti? Cítil, jak se mu plíce zaplňují krví. Sevřel ruku v pěst. Drobné částečky písku mu vjely pod nehty. Nedokázal se nadechnout. Před očima se zatmělo. Zrádče! Pokusil se vykřiknout. Jeho rty se nehýbaly. Obličej mu dopadl na chladnou zem. Nehodlal se vzdát.

Opřel se a naposledy se chtěl postavit. Jeho tělo se nepohnulo. Ze všech sil se vzepřel. Jeho ruce se odrazily od písku. Nedýchal. Nemusel. Vstal. Cítil se lehký, téměř nehmotný. Jeho vrah stál stále před ním. Krvavá dýka se stále chvěla v jeho rukách. Stál zděšeně a nehnutě nad mrtvým tělem. Johnovým mrtvým těle.

John prudce vyrazil. Chtěl vší silou udeřit svého prašivého zrádce. Jen prázdnotou prolétla jeho kdysi pevná pěst. Vrah se tiše otočil a rozeběhl se zpátky směrem k městu. John ho pronásledoval. Ze všech sil se snažil alespoň částečně ublížit slizkému kamarádovi a ulevit tak svému sžíravému vzteku. Nic ale nezmohl.

Zoufalý a možná i vyčerpaný padl na kolena kousek od cesty. Beznaděj v něm kolovala podporovaná jen zlobou. Nic jiného necítil. Po dlouhém a těžké prázdném oddychování vzhlédl kolem sebe.

Svět se proměnil. Nic nevypadalo jako předtím. Stříbrnočerná mlha halila předměty jakoby vybledlé a polorozpadlé. Vše se najednou jevilo skutečnější jasnější. Podíval se k městu. Věž mágů nad městem pulzovala prazvláštní aurou. Z moře kolem města vycházely jako hedvábné nitky dlouhé a úzké paprsky světla. Z pod mostu vystupovala zlatavá zář. Musel jít k ní. Musel se přiblížit a uvidět co ho tam čeká.

Nehodlal ale odejít, dokud se nenaplní jeho pomsta. Teď mohl využít tohoto prazvláštního světa za závojem. A věděl, že i posmrtná pomsta je sladká. Vyběhl směrem ke zlaté záři. Čím víc se ale přibližoval, tím vzdálenější se mu zdála. Jakoby se stále ještě nehodlal odebrat do zlaté nicoty.

Na prázdné cestě spatřil postavu. Divoké výhonky stříbřité révy jí objímaly ramena. Nedokázal popsat dokonalost její tváře. Z hustých loken se linul andělský hlas. „Pojď. Přišla jsem, abych Tě připravila na další cestu. Tvůj život skončil. Je na čase se vydat dál“ . John zaváhal: „Nemohu odejít. Je toho ještě mnoho, co musím napravit“. „Ale jsi mrtvý. Mrtví už nic nenapravují“ odvětila postava.

„Já musím. Nedokážu odejít dřív, než dokončím svůj cíl.“ Postava zůstala stát nehnutě. Na bělavém nebi pluly tvary z šedavé mlhy. Stíny lesa kolem něj se zhmotňovaly a znovu mizely. „V tom případě pojď se mnou. Mohu Tě naučit, jak působit na svět živých a vykonat svou pomstu. Pokud budeš dost vytrvalý. Pokud vydržíš to utrpení.“ „Není nic, co bych nedokázal.“ odvětil John. Postava se tiše pousmála. „Pojď tedy za mnou.“ John se vydal za ní.


Někteří duchové mají stále nevyřízené účty a mohou přemluvit hrobníka, aby je ještě neodesílal na onen svět. Běžný hráč duchy nevidí a běžní duchové nemohou ovlivnit hráče. Pokud ale hrobník souhlasí, může naučit ducha některé dovednosti a pomoci mu tak k dokončení jeho plánů.

Posmrtný svět existuje sám o sobě. Primárně slouží hráči k tomu, aby se odebral od místa smrti za hrobníkem. Pokud se ale rozhodnete setrvat, můžete se učit i další schopnosti, jak zůstat a nadále zasahovat do hmotného světa. Svět za oponou také ukrývá herní události a předměty. Ty budou speciálně označeny. Pokud ovšem o takovém předmětu nevíte, nemůžete s ním interagovat ani jako živý hráč, ani jako duše.

 

Smrt postavy

Pokud postava přijde o smrtku, umírá a odebírá se na hřbitov, kde se zapisuje smrt postavy.

1) Smrt
Postava dostane od hrobníka bestiářovou roli, kterou bude vykonávat 1h. Po dobu ztvárnění role, bude postavě krom příslušného kostýmu přiděleno i označení oranžovou stuhou od rozlišení od normální postavy. Po uplynutí této doby bude oceněna za roli penězi a itemi do začátku a vrací se do hry jako svůj potomek/nová postava.

2) Smrt
Postava, která přijde na hřbitov podruhé, bude po zapsání vyslána k bestiáři, kde dostane bestiářovou roli, kterou bude vykonávat již 2h. Po uplynutí této doby bude oceněna za roli penězi a itemi do začátku a vrací se do hry jako svůj potomek.

3) Smrt
Postava, která hřbitov navštíví potřetí, bude opět zapsána a poslána k bestiáři. Zde se již ujme role stabilního bestiáře a do konce toho ročníku se již jinak než v roli bestiáře do hry nevrátí.

 

Potomek

Pokud si za svého života odkážete finance/majetek/status do života příštího, po smrti se stáváte svým potomkem a část majetku a statutu se Vám vrací. Odkazování probíhá pomocí pohřbu, který Vám vystrojí hrobník a kterému ho předem i zaplatíte. Potomek si nepamatuje poslední události předchozího života (výpravu/kdo jeho rodiče zabil atd.) Při nejasnostech se zeptejte přímo hrobníka, který Vás zpátky do hry uvede.

Pohřeb je znázorně hrobem, který si můžete pořídit pouze před svou smrtí. Pohřeb také zkracuje délku doby nutnou u bestiáře.

Pokud CP zemře v boji s bestiemi nebo při běžné šarvátce, vrací se do svého příbytku, kde se resuje. V takovém případě neprochází fází ducha. V případě, že je ale úkladně zavražděna (hráč /druhé CP musí záměrně a cíleně zabít tuto CP) postupuje stejně jako hráč, bez možnosti Potomka (může zůstat po zbytek hry jako duch, případně začít s hráčskou postavou)